By 26. Červenec 2016

Jsem zpět! hlásí Zdeněk

Dlouho jsem nic nesepsal, tak jsem se rozhodl, že bych to mohl napravit. Dáno je to i trochu tím, že jsem po velmi vydařeném úvodu sezóny pros…. další část a nebylo ani moc o čem psát, takže to všecno hodím do jednoho sumarizačního psaníčka.

Perštejnské Giro*

Tam jsem přijel přemotivovanej a šlehnul jsem sebou hned z úvodu, takže to radši komentovat nebudu.

Březovskej Bike

Po týdenním běhání na jednu z těch překážkovejch sranda závodů jsem se tam cejtil dobře, ale pro změnu jsem o něco udělal do pláště taků ďouru, že to mlíko nepobralo ani po dofouknutí, takže po třech kolech taky konec.

Extreme bike Most

Na tenhle závod jsem jel s cílem nezrakvit se, užít si to a pro zkušenosti, dokonce jsem zvažoval dlouhou trasu, ale jak se později ukáže, rychle jsem si jí rozmyslel. Místo taktiky startu „cíl na prvním kopci a pak se uvidí“ jsem poprvé přijel s jasně daným scénařem. Po startu jsem se nechtěl nikam cpát a zbytečně v tom davu riskovat, že mě někdo sestřelí, navíc na dost kluzkém a místy rozbahněném povrchu kde všichni lítali zleva doprava. Na „pohodu“ jsem projel první roviny okolo a výrazněji zabíral jen do brdků a kopečků, abych utrhl nějakou pozici. Doufal jsem, že se tímto způsobem dostanu mezi lidi, se kterými bych jel. Opak byl pravdou, dojel jsem mezi dvě skupiny. Skupina předemnou byla do kopce silnější než já a skupina za mnou zase slabší než já, ale do toho ti předemnou nebyli na mokrém a kluzkém povrchu vůbec jistí a z kopce vůbec nejeli, já je sjel a za nima se doslova nudil. Takže jsem takhle pendloval mezi skupinama a vůbec jsem nevěděl, co s tím mám dělat a jak bych měl jet. V kombinaci s bahnem, na kterém jsem si byl sice jistej a vyhovovalo mi, to byla kombinace fyzicky zničující, za Hněvínem jsem odpadl. Zbytek závodu jsem se zuby nehty držel lidi, které znám tam od nás a závod jakš takš dojel.

Kadaňské XCO

Nevím proč, ale na tenhle závod jsem se předchozí dva roky těšil. Třetí rok tomu nebylo jinak, ale jakmile jsem si projel trať a objevil změnu na letošní rok, na start jsem se přestal těšit. No nic, po startu mi to vůbec nejelo, ale na třetím fleku v kategorii jsem se držel. Ve třetím nebo čtvrtém kole se ozval servis, který si dělám doma sám a v rámci možností jak na to mám čas. Padá mi řetěz z kladky (každý kolo na tý hnusný pasáži před cílovou rovinkou :-/ ), časová ztráta v každým kole velká a ten padající řetěz mě tak se.., že to balím.

23-24.7.

Rakovnické cyklování

Okruhy okolo Mariánek

Po „soustředění“ na Šumavě a dost dlouhé době zase na závod a hned na dva závody po sobě. Světe div se, docela mi to sedlo :)

Takže XC

Podruhé co jsem jel na XC do Rakovníku a podruhé, co mě trať velmi mile překvapila a nad všechna očekávání maximálně bavila, největší a nejlepší překvapení byly asi dvě rampy přes tržnici a před cílovou lajnou. Po dlouhý době jsem si troufl stoupnout do první lajny a zase to dopadlo… (protože her Frábek neumí počítat a při odpočtu od 10 rozhejbe lajnu na 3) propadám se skrz lajnu a půl. Myší díra chvíli po startu mi taky moc nepomáhá a zase si myslím: zpackanej závod už od startu. Ve druhym kole však hledám svůj rytmus a začínám se prodírat polem s celkem slušným úspěchem. Při každém průjezdu lajnou komentátor hlásí vždy o číslo lepší pozici a žene mě to vpřed. Z původní šestky v kategorii na třetí flek do předposledního kola. Nakonec s nadšením a pocitem ze super jízdy si stoupám na bednu za druhej flek v kat. a asi čtvrtej celkem nebo pátej.

 

Mariánky

První silniční závod, na kterej jedu. Cíl? Úplně jasnej, objet to a omrknout, jak to tam vůbec chodí. Na start lezu s trémou, že se snad i bojím co očekávat :D.  Nohy se kroutí sice slušně, ale přes kudlu do prvního kopce se bojím délky závodu, aby mi neseklo. Tempem, co jsem nasadil, jsem neuvisel. Naštěstí jsem nebyl jedinej a po cestě nahoru posbírám pár drobků, co to přepálili, a jedeme v pěti celý první kolo a fakt sranda, vypadalo to jak únik v telce… nikomu ani nevadilo, že jsme na konci :D. V kopci druhýho kola odtrhneme ještě dva z naší skupinky a ve třech na šmrdlačku dojíždíme do Mariánek, a protože mě o nic nejde a chtěl jsem si vyzkoušet jaký to je, nastoupil jsem asi kilák a půl před cílem. Co budu povídat, v tý telce to vypadalo lehčí. Jako nevyšlo mi to no, asi i díky tomu, že jsem netrefil odbočku, ale nevadí, byla to sranda.

 

 

*V některých amatérských publikacích, které se zmiňují o závodě, se dočtete všelijakých možných zkomolenin tohoto názvu, jako je například Perštejnský gyros, nebo Giro di’perštejn. Jestli tyto zkomoleniny pochází z pocitu vedra nebo přirovnání k tomu růžovýmu závodu amatérů nevím, ale k závodu patří oranžová a jeho název je Perštejnské Giro!!

Posted in: Zprávy ze závodů

Comments are closed.